Po povodni

Už z dálky se daly rozeznat pásy zežloutlé země na obou březích, ale teprve když se nechali zavést cestou dolů k řece, spatřili doopravdy, co po sobě povodeň zanechala. Třebaže už bylo několik dní sucho a i dnes pálilo slunce, nohy se bořily hluboko do vrstvy bahna páchnoucího rybinou. Vyhýbali se zdechlinám ryb pokrytým hejny much a tělíčkům mrtvých raků, nacházeli špinavé a polámané škeble.

Stromy a ploty byly obalené chuchvalci zahnědlé trávy, která - slepená blátem - trčela do vzduchu ve směru proudu řeky jako jakýsi podivný ukazatel. Bezlisté větve, skoro až gorteskně bohatě ozdobené igelitovými sáčky, se smutně natahovaly do výšky. I zpola vyvrácené lampy naznačovaly směr kalné vody, která se v tuto chvíli stále hnala rychleji než obvykle.

Krajina zmaru, smrti a bolesti.

A přes to všechno - zpěv kosa.

Obrázky

team1
team2
team3
team4
team5
team6
Back to Top