Básně
Sám po sobě
Voda
útočí jako gilotina
a každé dokápnutí
zní odrazem
jednoho slova.
Zmar-zmar-zmar-zmar-zmar.
Proto srdce náhodného spáče
mžourá
po zmizelém závanu optimismu.
Šedě se tváří dnešní den.
A nejen, že se tváří.
On pláče a skuhrá
jako umanutá holka,
jenže
nikdo nesmí slyšet ani vzdech.
Protože
TICHO
je lék.
A tak se náhodný spáč vrací pokořen
do svého útulku
a štěká
sám po sobě.